Ukázky prací literární soutěže žáků 5. ročníku ZŠ Luže

(práce jsou originální tvorbou, někteří autoři publikují anonymně, práce jsou bez korektury)

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

v rámci kampaně na podporu četby knih Rosteme s knihou

vyhlašujeme soutěž na téma

ČEŠTINA 21. století – nová slova, nové významy

Zadání: napište příběh, ve kterém použijete nová slova, která čeština dříve neznala, ale která teď běžně používáte.

Vámi zvolená slova v textu podtrhněte.

Autoři zasláním příspěvku souhlasí s jeho zveřejněním na webových stránkách kampaně Rosteme s knihou na www.rostemesknihou.cz.

Příběh 21. století

V jednom velmi cool království žil starý král se svojí dcerou, velmi populární princeznou  na sociálních sítích, byla to známá youtuberka, měla vlastní kanál a spousty odběratelů, žila v té své online bublině, všechno co dělala sdílela s celým světem. Nejvíc na světě se bála, že se jí zaviruje comp a to by byla strašná tragédie, kdyby princezna byla jen chvíli offline. Nikdy ven ze zámku nevycházela bez svého dotykáče a selfie tyče.Milovala tenhle život naplněný instastories, které pravidelně dělala a dávala na net. Ráda chatovala s různými lidmi I kamarády a když ji někdo naštval, prostě email od něj hodila do spamu. Její otec, pan král byl už dost nešťastný z její záliby na Facebooku, Instagramu a tiktoku a celém internetovém světě, stále mluvila o svých selfie a vyhledávači Google. A tak se jednoho dne rozhodl že vyhlásí online i živě, že kdo princeznu restartuje a přepne na mood trávit čas v přírodě a s přáteli a být co nejvíce offline,získá vysokou odměnu, přihlásilo se spousta youtuberu, kteří ji znali ze sociálních sítí,ale to se královi samozřejmě nelíbilo. Pak ale přišel do království, jeden tenneger, který příliš neholdoval sociálním sítím, jmenoval se Honza a ten chtěl princezně za každou cenu pomoct. Přišel za králem a nabídl mu své služby. Král byl moc happy, že přišel, nějaký normální kluk, který mu rozumí a chce mu pomoci. Král ho odvedl za princeznou a řekl jí, že Honza ji bude dělat společnost, to se princezně moc nelíbilo, ale musela poslechnout otce, takže jeho společnost nakonec přijala. A hned jak král odešel, začala se Honzi vyptávat, jaké má hobby, jestli má profil na Facebooku či Instagramu. A také ji zajímalo jaký má mobil a v něm, jaké má appky. Jenže Honza tyhle internetové vymoženosti neměl, protože pocházel z chudé rodiny, sám o sobě říkal že je looser, protože kámoši mají aspoň mobil a oni doma nemají ani wifinu. Princezna se úplně zhrozila a ptala se ho, jak je možný přežít bez wifiny. Honza se jen usmál a řekl princezně, že sice zná tyhle všechny věci, ale že on je radši zažívá live. Princezna se na něj zamračila a řekla, že vůbec nechápe jak to myslí. A tak ji Honza vzal za ruku a řekl, nejdřív ti ukážu moji sociální síť, kde se vidím se svými přáteli. A tak utíkali ze zámku až do vesnice,kde byla malá náves a na té si hráli děti s balónem, prostě si čutali, a skákali a hodně nahlas se u toho smáli. Honza řekl princezně ať to taky zkusí, že se nemusí bát. A tak princezna začala kopat do míče a běhat za ním a strašně se u toho smála. Pak se zastavila a řekla Honzovi že ji mrzí že nemá mobil, protože by to natočila a bylo by to fakt hustý storičko. Honza se jen usmál a řekl že, princezna potřebuje fakt rychle restartovat aby začala konečně žít, jako normální teneeger. Tak jí zase chytnul za ruku a utíkal s ní k řece, kde byli další jeho kamarádi kteří tam chytali ryby a koupali se a cákali. Princezna se zadívala na jednoho kluka a ptala se ho, co to drží  v ruce za klacek. Kluk se na ní podíval a vysvětlil jí, že to je udice na kterou chytá ryby. Princezna ho poprosila jestli by to mohla vyzkoušet a tak jí udici půjčil, za chvíli vytáhla malou rybku, kterou chytla a ona měla takovou radost a křičela, že nikdy nic takového nezažila, že má spoustu appek v mobilu a že hraje spoustu pc her, ale tohle že je fakt hustá hra. Strašně se jí to líbilo, pak ji Honza strčil do řeky a společně  se koupali a cákali po sobě. Za chvíli princezna řekla že má už hlad, že se bude muset jít najíst, ale Honza ji řekl, že ji zve k nim na buchty, že jeho máma pečefakt super dobrý buchty, tak šli. Princezna si sedla před chalupu a Honza šel dovnitř, aby maminku požádal o buchtu pro princeznu. Z chalupy vyšla maminka s Honzou a držela v ruce pekáč plný tvarohových buchet, princezna si vzala a valila oči jak jí to strašně chutnalo. Protože už se stmívalo, odvedl Honza princeznu zpět na zámek. Rozloučil se a šel domů. Princezna plná nových zážitků,vyprávěla králi co zažila a že jí vůbec nevadí že byla celý den offline a že už jí vlastně nebaví být pořád zavřená doma a brouzdat po internetu a chatovat s kamarády, to prý raději za nimi bude chodit a hrát si venku. Druhý den ráno přišel Honza do království a král si ho zavolal aby s ním promluvil. Zeptal se ho jakou chce odměnu za restart princezny a on řekl, že nic, získal novou kamarádku a to je to nejlepší co mohl dostat. A tak princezna kamarádila s Honzou, sice mu založila účet na Facebooku a dala si ho do přátel, král mu zařídil wifinu i pořádně rychlý komp, ale i přesto raději ti dva trávili čas venku a hráli si, jen když nebyli spolu tak si posílali  smajlíky a emoji a chatovala, aby domluvili co budou příště venku podnikat. 

Autorka: Sandra Kobusová, žákyně 5.A

NEVIRTUÁLNÍ KAREL

                  Můj kamarád Karel si založil účet na Instagramu , protože chtěl mít víc virtuálních kamarádů . Jenže udělal jednu velkou chybu: na úvodní fotce se vyfotil v černé nanoroušce.

                   Nechci ho nějak hejtit , ale vypadá jako islámský terorista. Naivně si myslel , kolik jeho fotka vyprodukuje lajků , ale to se spletl . Sice se tam nějaké objevily , ale byla to samá arabská jména patrně z Ál Kajdy.

                    Karlovi začaly chodit nenávistné komentáře : „TERORISKO“. „ISLAMISTO“. „VRAŤ SE DO SÝRIE“. Marně se Karel bránil , marně vysvětloval , až nakonec došel k názoru , že boj s kyberšikanou a fake news vyhraje tak , že si účet zase zruší a na internet bude chodit co nejméně .

                     Od té doby si Karel váží víc svých skutečných kamarádů a já se zase těším, až mě pozve na zmrzlinu. Opravdovou!

Autorka : Sára Jirásková, žákyně 5.A

Covid pařba

Jednoho dne se stala nemilá věc. Byli jsme na párty. Pařili jsme až do pozdních ranních hodin. Domů jsme se vraceli maximálně happy...

Za dva dny se zjistilo, že Amík z párty byl nakažený Covidem-19. Přišla nám SMS, abychom se dostavili k testovacímu centru. Provedli nám k-test. Uf.....! Bylo to za námi...
Prozatím, než to vyhodnotí v laborce, jsme jeli nakoupit věci do shopu. Stavili jsme se
do Mekáče pro hambáče a jeli ještě do Kaufoše pro respoše. Tam jsme ve slevě koupili kadipapír. Chtěl jsem ještě koupit chléb, jenže matka mi řekla: ”Pechléb neber, koupíme
lepší...” Pro fotra máme paprinu, protože má rád hodně ostré věci a taky jablka. V autě však vyplynulo poznání, že jablka nejsou jablka, nýbrž jeblka...

Přestali jsme je řešit, protože  v  tu chvíli nám přišla esemeska od lékařů  z  testcentra.

K-test ukázal, že jsme pozitivní a musíme zůstat čtrnáct dní v koronténě. A sakra, to je špatné... Průběh jsme naštěstí neměli nějak hustý... Docvaklo mi, že ne všechna vopruz
nařízení jsou tu od toho, aby se porušovala... Protože když virous týpci chtíc/nechtíc sdílí, můžou tomu nasadit ”pěknou korunu”, teda vlastně koronu...

Z celý týhle story vyplývá, že je potřeba používat ZDRASER.....!

Autor: žák 5.B

Můj den

   Ráno každý den vstávám většinou o půl osmé. Opláchnu si obličej, převléknu se, nasnídám se, vyčistím si zuby, a když mám ještě čas, tak si pustím krátké videjko.

   Běžím nahoru do svého pokoje, zapnu si notebook, otevřu si google, spustím gmail a připojím se na online hodinu přes mail od paní učitelky. Přece je doba covidová , do školy už nechodíme. Při online výuce poslouchám paní učitelku nebo pana učitele, když tu najednou vyskočí nápis: „jste offline, probíhá pokus o připojení“. Nakonec spojení úplně spadne a jsem zase v gmailu. Znovu kliknu na mail s pozvánkou a připojím se na online hodinu, někdy to trvá déle a stejně v průběhu hodiny se spojení přeruší.

   Po online výuce musím ještě zatopit, takže si musím dojít pro dříví. Jenže dostat se ven je snažší než dostat se dovnitř, protože našemu psovi je venku smutno, takže když jdu dovnitř, tak mi vtrhne do dveří a hledá něco dobrého k snědku. Rychle najdu piškot a vylákám ho ven. Když mám štěstí, tak mám dříví vevnitř a psa venku.

   Oběd mají na starost většinou sestry a po něm si pustím youtubery a vezmu si mobil, což je můj zasloužený odpočinek. 

   Odpoledne jdu buď na hřiště, nebo pomáhám taťkovi. Na hřišti většinou hrajeme fotbal a povídáme si o airsoftu a o videohrách, naše nejoblíbenější videohra je Minecraft. S taťkou většinou děláme dřevo a u toho moc nenamluvíme. 

   Večer si dám večeři, přehraju si klarinet a hurá na náš oblíbený seriál k televizi. U našeho oblíbeného seriálu se zasmějeme všichni. Potom se umyju, vyčistím si zuby a jdu konečně do postele, ale stejně si ještě pustím video na dobrou noc. 

(Autor: žák 5.B)

Skvělý odpoledne

Uf, konečně skončila online výuka, úkol z angliny mám hotový, vypínám komp.

Dokonce se mi podařilo sblajznout i máminu rajdu s kolínkama , to jsem si nemyslel, že jsem takovej pro.

Mamka  nás každý den po obědě prudí, abychom chodili ven. Oblíknu se, do batohu dám pepsinu a chipsy, mobil je redy. Dneska se budu luftovat celý odpoledne s Déňou na Pokémonech.

Už mi pípla esemeska, Deňa čeká u závory. Pokémoni třeste se! Serfujeme na mobílu a vymýšlíme plán trasy.

Vyrážíme k hradu obsadit taverku. Je to megální bitva s hafo Pokémonama, ale oběma se nám podaří věž obsadit. Jsme hustý. Necháme tam svýho gutýho Pokémona a jdeme dál. U Paletínské kaple je jich mega moc. Snad tam budeme sami, většinou tam je mega výletníků. Jdeme lesem , aby nás ostatní lovci Pokémonů neviděli. Yes , nikdo tu není . Asi bude cedit, sedneme si na lavičku a vytáhneme chipsy a pepsinu .Škoda, že tu není wifi , data nám jen mizí .

Jdeme mastit. Na mapě se objevili tři BOSSY, které ještě ani jeden z nás nemá. Začíná hustá bitva , hážeme po nich pokébally , nezdrhli, máme je všechny. Konečný skóre osmdesát Pokémonů. Jsme borci. Ani jsme si nevšimli , že začalo pršet, takový to je adrenáč. Už opravdu docela leje , tak se vydáme domů. Cestou domů sprintujeme , ale i tak jsme promokli durch.

Naši jsou nadšený, že jsem byl celé odpoledne na luftu a ani jim nevadí, že jsem zmokl.

Táta je dneska v poho, tak na mě čeká na stole hambáč s hranolkama.  Oblizujeme se všichni až za ušima, fakt jsem se suprově nadlábnul.

Musím mámě přečíst dvě stránky nahlas a to je hrozná pruda. Ale protože jsem měl dneska skvělý odpoledne, tak ani neprotestuju. Uděláme si popcorn, sedíme všichni u stolu a klábosíme.

Umyju se, vyčistím si chrup a na mobilu si prohlížím získané Pokémony.

Už se těším na další takový odpoledne.

(Autor: žák 5.B)

Módní slang

Když jsem byla menší a mamka pro mě přijela do školy, leželo u stromu před školou malé zraněné kotě. Odjíždíme, ale mamče pořád vrtalo hlavou, že ho prostě musíme zachránit. No tak jsme se vrátily, čičinu naložily na přední sedačku a jely jsme dom. Když jsme přijely domů, hned jsem musela callnout prababičce, že jsme zachránily kočku a samozřejmě jsem nesměla zapomenout písnout kámoškám, že máme číču. Holky mi odepsaly, že je to cool. I já jsem si myslela, že je to hustokrutopřísný. Kočička měla zlomenou nohu a nemohla chodit a tak jen ležela a jedla. Potom nám taky docvaklo, že máme psa, který se s kočkou absolutně nesnese. Takže kotě a psíka jsme musely ven pouštět na střídačku. Když se spolu konečně mohli poznat, tak kotě se naježilo a hnedka seklo naší Jackie přes čumák. Kotěti jsme udělaly bejvák v komoře a chodily jsme se na něj koukat a pouštět ho na zahradu. Taťka přijel domů až večer a cestou domů nakoupil hustý granule pro koťátka, které jsem ještě nikdy neviděla. Koupil dokonce spešl kočičí mlíčko pro koťátka. To jsem taky do tý doby neznala. Jednoho dne jsem šla čekovat kotě do komory a volám na celý Košumberk OMG ta kočka začala chodit! Je to totálka v chillu, že se za pár dnů naučilo tak rychle chodit, myslím že je to hustý kotě. Zatím co já a Míša jsme si hrály, mamka přemýšlela komu kotě dáme, protože my s Míšou jsme ho nechtěly dát do útulku. Mamka kočičích útulků obvolala spoustu a stejně pro kočičku místo nebylo. Potom, když už jsme nevěděly, tak jako by kouzlem volá babča, že by si tu naší krutopřísnou kočku vzala. My na to proč ne, vždyť prababička už měla koček no já nevím asi tak milion. Tak jsme jeli k prababičce a s čičinou jsme také museli na veterinární kliniku v Chrudimi. Mamka to tam zná, jezdíme tam i s naším psem. K babičce jsme přijeli se zprávou, že zraněné kotě vlastně není holka, ale je to kluk. Takže babička musela začít přemýšlet nad jiným jménem. Zatím co ostatní přemýšleli nad jménem, babička se mě ptá, jak vlastně bylo ve škole? A já jí řeknu jo bylo to celkem v cajku, akorát jsme měli nudnej vlasťák, takže jsem hodila čelíčko. Taky jsme měli dvě hodiny výtvarky, to bylo fajne a nakonec jsme šli do bistra U traviče a tam si dali špagety. Prababička samozřejmě nechápala, co je bistro U traviče. Vlastně ani mamka nevěděla, co to je…tak jsem všem musela vysvětlovat, že to je přece naše školní jídelna. Když si mamka s prababičkou dávaly kafíčko, tak jsem naháněla čičinu, že si uděláme selfíčko. Prababička opět nechápala, co to říkám. Ale to už se chytala mamka a babičce vysvětlila, že si chci udělat fotečku na památku do mobilu. Já pak ještě prohlásila, že fotku hodím od appky a trošku to upravím. Kdybych měla fejs, tak bych hnedka svoji novou fotku dala na hlavní zeď, aby mi to někdo volajkoval, ale ten zatím bohužel nemám, protože rodiče jsou zatím proti tomu, abych si ho založila. To už se prababička chytala za hlavu a nechápala, jakým jazykem to zase mluvím. A tak mamka vysvětlovala babičce, že to je aplikace v mobilu. A protože prababička není sto let za opicema a má taky smartphona, tak už slovo aplikace znala. Po kafíčku prababička konečně vymyslela jméno pro kocoura. Bude to kocour Mikeš. A tak mu říkáme Miky. Je to taková cool prababička, protože si poslední dobou barví vlasy na růžovo. Mamka a moje prababička jsou si dost podobný. Když šla mamka na kérku, tak to pak ukazovala prababičce a tak by šla nejradši taky i když už jí tento rok bylo 80 let. Naše prababička je nejvíc cool babička kterou znám. Jdeme do auta a prababička nám jako vždy mává z okna. Občas vypadá jako takový spiderman, protože z toho okna doslova visí, ale babičce to neva. Nikdo z nás netuší jestli babička, ví že je tak hustá, ale my to víme. Máme ji moc rádi. 

Autorka: Tereza Matějková, žákyně 5.A

Eilin pátek

Kdesi ve Spojeních státech v Texasu žila holka jménem Emily. Emily vždy byla asi normální holka.

Vždy s ničím neflexila, nebyla vždy moc fashion, moc neměla ráda appky jako jsou tiktok, facebook.

A takové sociální sítě, ale měla ráda třeba i Instagram nebo snapchat, discord, twiter a twitch.

Budu vám o ní dnes vyprávět, je pátek a Emily vstala z postele, šla do koupelny a pustila si svůj oblíbený playlist ze spotifytu. Nechtěla být moc nahlas takže si vzala svoje bezdrátová sluchátka od Samsungu. po Učesání si připravila věci do školy. Šla potom do kuchyně a vzala si svoje snídaně což byly cereály a jahodový. Vyrazila potom do školy je totiž na gymnázii ale neměla to dlouhá. Při cestě s jí totiž bude její korejský kámoš  윤민지Emily se s ním seznámila protože má ráda jižní koreji a hlavně k-pop tak se troch naučila korejsky .Když přišli do školy tak na ní čekala Kamila a Alice , tyto dvě nány musejí vždy flexit na všechny lidi  a musejí vždy vypadat fashion. Dobré ráno, jak se daří, řekla Emily. Kamila na to odpověděl; Jo líp něž tvůj starej Redmi 7. Emily naštvaně odpověděla; Hele jo, já už nemám ten Redmi 7,já teď mám Samsung galaxy A51 a nevytahuj si ty svoje Iphony XS PRO MAX jo. Kamila opověděla; Emily ty asi nevíš že mám už Iphone 11 PRO MAX a ten samsung je stejně blbý. Oba se najednou zastavili a dívali se na sebe naštvaně , pak k nimi přišel 윤민지 a oba oddělil od sebe . Emily a jeho kámoš pak šli pokračovat do třídy ale aspoň se dostali do třídy včas. Všechno pak pokračovalo dobře. Při první přestávce se Emily otočila hlavu do leva kde byl Erik, který úplně stejný jako Emily ale je krásný jen škoda že je tak oblíbený ve třídě a Kamila se s ním pořád chce ne rande. Emily se na něj chvilku dívala ale najednou se Erik otočil a Emily najednou se chovala jako nic a taky se začala červenat. A vtom chvíli se Erik trochu usmál ale jako malinko. Začala nová hodina a taky skončila ne jako hned .O druhé přestávce , Erik vstal ze stolu a přišel k Emily a zeptal se co má jako svačinu . A Emily se zase začala červenat ale na chviličku a nešlo moc vidět takže Erik skoro nic neviděl. Emily se troch pousmála a řekla mu co ona má ke svačině  ale mluvila s ním jako kdyby s ním mluvil poprvé ,Erikovi to bylo divné tak pomalu odešel od její stolu a Emily se cítila stydlivě jakým stylem mu tu větu řekla . Emily dosnědla svoji svačinu a vté době se začala nová hodin. byla to výtvarka a při hodině Kamila schválně štětkem dotkla Emilyných oblečení ale omluvila se jako kdyby to bylo omylem, udělala to protože viděla jak Emily s Erikem mluvili ale nevěděla co říkali . O další přestávce si Kamila vzala svoje nejnovějsí airpody s kterýma si zase flexila protože tyhle airpody byly teprve před 5dni v prodeji v Americe. Zase to udělala proto aby Emily věděla že nic nemá je prostě poor i když až tak poor nebyla protože její matka pracuje v jedné firmě pro vyrábění knih a výplatu má docela slušnou. A začala nová hodina museli jít do jiné třídy protože měli mít powerpoint prezentaci o jihovýchodní Asii. Když do třídy vstoupila Kamila a co jí zajímalo bylo poprvé byl Macbook který měla paní učitelka na powerpoint prezentaci a začala jí chválit jak jí dobře ovládá. A když začínala prezentaci o jihovýchodní Asii, jako první stát tam byl Vietnam. V té době Kamila zvedla ruku a řekla; Paní učitelko, slyšela jsem že Vietnam je chudý stát a chtěla bych se zeptat, jestli tam lidé mají nějaké peníze na to aby si koupili třeba Iphone 6S. Kamilo tohle bys neměla říkat protože já Vietnam mám ráda a proč tohle říkáš je to neslušné pro Vietnamce a navíc oni mají svoji mobilní značku je to Vsmatr takže ani moc nemusejí Iphony, řekla paní učitelka.

A potom projeli všechny státy v jihovýchodní Asii. A potom všechno bylo normální až do oběda kdy Erik si sednul ke stolu kde sedí Emily. Emily najednou byla překvapená že si sem sednul právě Erik a v hlavě si řekla; Wat proč sem si musí právě sednout Erik. Erik se potom zeptal; Proč jsi se mnou dneska mluvila tak divně vždyť se známe dlouho už od té doby co jsi nastoupila. To víš Eriku už dlouho jsme se nepotkali takže nevím jestli ses nějak změnil řekla Emily.( pokračování příště ) Protože mně už strašně bolí ruka a už oči protože se pořád dívám na notebook a ty pixely na obrazovce. 

Autor: Filip Do, žák 5.A